Tvé oči tak zářivé jak polární záře, jež do nich člověk podívá se, dech na chvilku zastaví se. Tvé srdce čisté tak jak studánka v lese, což často nevidí se. Tvůj úsměv hřejivý jak tisíc sluncí, leč i to je málo, takto Tě vídat snad i umřít stojí za to. Tvá duše překrásná jak perly na dně moře, nedotčená, skromná, jedinečná, to mluví za vše. Takových bytostí neviděl jsem mnoho, ba přímo poskromnu, tyto myšlenky mám dokud bdím a neusnu. Najdu zde ženu, která by taková slova ráda slyšela?