Snažím se teď dát se nějak psychicky do kupy po totálním vyhoření v poslední práci. Nejen díky tomu, ale i kapce sociální fobie, jsem za posledních pár let zvládnul přijít o dost přátel a teď najednou, když se snažím nějak normalizovat svůj život, je to hodně znát. Takže pokud by se někomu hodil trošku rozbitý parťák na povídání o radostech i strastech, které nám přináší život, posezení u nějakého dobrého pití nebo, až mi vyndají železo z nohy, třeba na kolo nebo na stěnu, tak se hlásím :)