Asi každý z nás má v sobě kousek malého prince kterému vlastně skoro nic nechybí, Jenom taková drobnost.
Chtěl bych se zase těšit domů z cest po galaxiích za svou kytičkou která se těší na mě, popovídat si, naslouchat, obejmout. Copak to jde cestovat, jezdit na výlety, radovat se z běžných věcí bez dušičky která touží po tomtéž. Cítíš to samé a neopouští Tě radost ze života, touha něco změnit?
Pak neváhej a odepiš, nebo namaluj aspoň beránka:-)