Není slabostí si přiznat, že něco není v pořádku. Ba naopak. Je to známka velké odvahy. Vidím okolo sebe spoustu žen, co ve vztahu spíše přežívají. Ale nemají sílu to změnit.

Rád přivítám usměvavou dívku, ženu pro volnočasové aktivity - kolo, procházky, poznávání zajímavých míst...kterou už nebaví "sportovat" samotnou a uvítala by parťáka.

Máš náročnou práci? Pozdní návraty domů, neodbytní klienti, pořád v poklusu? Znám to. Každý ale potřebuje čas od času dobít energii, dopřát si odpočinu a načerpat nové síly. Život není jen černobílý, ale pestrobarevný.

Někdy se karty osudu zamotají. Hlavním tématem je nespokojenost, nedostatek citu a porozumění v oficiálním vztahu. Vytratila se z vašeho života komunikace, více se věnuje partner svým zájmům a ty tvé ho přestaly zajímat? Přepadají Tě pocity tíživého smutku, občasný pláč, když jsi sama? I když se partner chová hezky, žijete vedle sebe jako dva přátelé? Pro každého svítí nějaká ta hvězdička na nebi:)