Budu zcela upřímný, protože tímto nemám co ztratit. Jsem 51letý muž, narodil jsem se postižený na nohy. Společnost mi tak dělají dvě francouzské hole. A díky nešikovnému úrazu přede dvěma lety občas i vozík. Vlastně se dá říct, že po tělesné stránce, co se nemělo u mě podařit, to se nepodařilo. I přesto všechno bych na svém životě nic neměnil. Nemám se zač stydět. Jediné, co mi v životě chybí je respekt, láska a úcta. I ve svém věku bych si rád ještě zažil jaké to je být milován.

Jsem pohodář se smyslem pro humor, ale i pro zodpovědnost a fair play. Priority mám ujasněné, stejně tak životní hodnoty. Máš to také tak? Zkusme tomu dát šanci SPOLEČNĚ ;) P.S. Raději osobní setkání, nežli neosobní vypisování...