Budu zcela upřímný, protože tímto nemám co ztratit. Jsem 51letý muž, narodil jsem se postižený na nohy. Společnost mi tak dělají dvě francouzské hole. A díky nešikovnému úrazu přede dvěma lety občas i vozík. Vlastně se dá říct, že po tělesné stránce, co se nemělo u mě podařit, to se nepodařilo. I přesto všechno bych na svém životě nic neměnil. Nemám se zač stydět. Jediné, co mi v životě chybí je respekt, láska a úcta. I ve svém věku bych si rád ještě zažil jaké to je být milován.

Ženatý zajištěný kluk rád pozná jednu obyčejnou pohodovou holku. Trocha povídání, trocha milování, trocha pochopení, trocha splněných snů a aktivit, delší kamarádství. Malé tajemství dvou lidí, kteří nechtějí nic bourat. Hledáš to samé? Tak zkus napsat.

Chceš se těšit na něco vzrušujícího, co by dodalo novou životní energii? Hledáš kamaráda, se kterým si můžeš popovídat u skleničky o čemkoliv.... Při vzájemných sympatiích se můžeme potěšit nejen se na duši. Scházet se třeba týdně přes den a užívat si to, co nám doma chybí.